Bulgakov začal na knize pracovat v roce 1928. První verze nesly názvy Černý mág (Черный маг), Inženýrovo kopyto (Копыто инженера), Žonglér s kopytem (Жонглер с копытом) či Veliarův syn (Сын Велиара). Rukopis byl připravován pro vydavatelství Nědra a jeho první verze byla (po zákazu hry Kabala pobožnůstkářů – Кабала святош) autorem spálena 18. března 1930. Dochoval se autorův dopis, datovaný 28. dubna 1930 a adresovaný vládě, v němž autor doslovně píše “… osobně, vlastníma rukama jsem v kamnech spálil všechny koncepty románu o ďáblovi.“ (Motiv pálení díla se objevuje i v knize samotné.)
Práci nad románem Bulgakov obnovil již v roce 1931. Ve druhé verzi se objevuje postava Markéty a Mistra a román získává definitivní název Mistr a Markétka (Мастер и Маргарита). V pořadí druhá verze byla dokončena v roce 1936. Dílo v této podobě již obsahovalo větší část zápletky i všechny důležité pasáže. V roce 1937 Bulgakov román ještě jednou zredigoval a do názvu doplnil podtitul Fantastický román. Začišťováním a slohovým pilováním textu (za pomoci své ženy) se zabýval téměř až do své smrti – poslední úpravy rukopisu jsou datovány 13. února 1940 (necelý měsíc před Bulgakovovou smrtí). Román je tak fabulačně završen. Bulgakovova žena však pokračovala v redikci románu až do roku 1941. Některé ze zbývajících a Bulgakovem i jeho ženou nepostřehnutých rozporů jsou přesto předmětem kvízových otázek znalců autorova díla (Mistr je např. v Kapitole třinácté hladce oholen, zato v Kapitole čtyřiadvacáté – dějově následující za několik hodin – má dlouhou bradku).
Cenzurovaná verze (12% textu vynecháno, ještě větší část pozměněna) byla poprvé publikována až v roce 1966 v časopise Moskva (ročník 1966, č. 11 a ročník 1967, č. 1). Text odstraněných a upravených částí vyšel samizdatově a byl doplněn o údaje nezbytné ke kompletnímu nahrazení originální verze. V roce 1967 nakladatelství Posev (ve Frankfurtu) vydalo kompletní verzi (právě díky samizdatovým doplňkům). Rusko se prvního necenzurovaného znění dočkalo až v roce 1973, kdy v nakladatelství Chudožestvenaja Litěratura (Художественая Литература) vyšla verze opírající se o rukopisy sepsané do začátku roku 1940. Toto znění bylo považováno za kanonické až do roku 1989, kdy byla za pomoci redaktorky Lydie Janovské vydána verze respektující veškeré existující rukopisy.
mysevra про Котляревский: Енеїда [вид. 1969] [uk] (Юмористические стихи, Эпическая поэзия)
08 12
Я розумію, класика, бажано знати для загального розвитку. Однак це не мій улюблений твір, однозначно: трапляється, історія написана грубо, але дотепно, а тут я просто не розумію гумору. Оценка: неплохо
mysevra про Джэнз: Дети тьмы [Children of the Dark ru] (Ужасы)
08 12
Подростки и ужасы – так, чтобы было интересно взрослым. Это сложно, мало кто справился: «Лето ночи», Кинг да, пожалуй, Кунц, навскидку больше некого и вспомнить. Оценка: неплохо
mysevra про Громыко: Год Крысы. Путница (Фэнтези)
08 12
Люблю этого автора – потрясающая фантазия и лёгкий слог. Дилогию прочитала с удовольствием, впечатление не испортили даже глупость и ограниченность главной героини. Оценка: отлично!
Дей про Консультант
06 12
Первые три книги - мило и очень интересно. 4 - уже не мило (прапрадед и праправнучка?? серьёзно?), но интересно. 5 - сборник рассказов по сюжету серии. 6,7 и 8... мне не было ни мило, ни интересно, совершенно другая атмосфера.